Sudety jsem si užil jako pravej hobbík a cykloturista. Když už mne předjížděla pátá holka a chlapíci v teplákových soupravách, tak jsem se styděl přijet do cíle s číslem 28.
Když jsem slyšela výkřiky a povzbuzování, bylo mi jasné, že máme půlku za sebou a blížíme se brodu. Prý je dost hluboký, tak jsem zvědavá, jestli to pod drobnohledem diváků zvládnu.
Taky jezdíte mtb maratony spíše jen pro radost a tu atmosféru jako my? Pak asi vůbec netušíte, jaké to je dojet v první desítce. Zkuste se začíst do krátkého reportu z Ratibořického maratonu.
Připadá mi, že Vláďu žene vztek, což mě pobavilo, ale úsměv na tváři jsem kvůli tomu neměl. Jednak musím dýchat víc než kdy jindy a pak to bláto. Jedeme opravdu jako o závod!
Nohy mi trochu prokluzují, protože se snažím našlapovat tak, abych si úplně nezalepil kufry. Ale marně, jak se potvrzuje nahoře, kdy se při jejich čištění alespoň krátce vydýchám.
Třicáty! velikonoční výlet se nemohl vydařit lépe: Počasí přálo, cíl výletu se líbil a výhledy také, v hospodě nám chutnalo, hezky jsme se prošli a dokonce i sladká tečka byla. A navíc …více
V letním oblečení jsme se dnes vydali na jarní vyjížďku, jejímž cílem a u-turn-pointem se stala hospoda v Křivicích. Sice jsem spletl výjezd z Lipin, což nás přivedlo do polí, ale nakoec jsme …více