bike-trek.cz

Blátivé Specialized Rallye Sudety

  20. září 2014
Úvod / Články / MTB závody / Blátivé Specialized Rallye Sudety

20. ročník legendárních Sudet je tady. A já se stavím po osmé ve svém životě na startovní rošt dlouhých Sudet. Nedojel jsem jedny z osmi. Dětskou jsem jel třikrát a tu vždy dojel. Už se zdálo, že to bude prášivý závod po minulých slunečních dnech, ale celou noc před závodem pršelo a rázem se vše změnilo.

Je sobota něco kolem půl osmé a já se stavím do balíku. Je teplo, takže dresík a kraťásky. Pár vteřin po osmé se ozývá rána z děla jako vždy. Eliťáci už jsou skoro na Bišíku a my stále stojíme. Po pár vteřinách se hneme a vyrážíme na skoro 4 km pouť do kopce po asfaltu. Nahoře najíždíme do terénu a už po krátké době jsme jak bojovníci v bahně. Mně to ale moc neulehčuje, naopak: je mlha a mlží se mi dioptrické brýle, do toho špína od kol apod. Ještě jsem neprojel celou Záboř a už jsem musel zastavit a otírat. Takže na začátku hnedka velká depka a sražené sebevědomí a myšlenky na ukončení.

Ještě jsem dojel do Zdoňova a mezitím znovu asi pětkrát zastávka a otíračka brýlí. Ukápla mi i slza, jelo se mi dobře, ale z tohohle se mi chtělo brečet. Co jsem předjel od startu do kopce, tak mě předjelo teď a mnohem víc. Po první občerstvovačce ve Vernéřovicích jsem uklidil mé dioptrické brýle do zadní kapsy u dresu, ale nešlo to. Ne, že bych nic neviděl, ale bylo to nepříjemné, nezvyklé. Tak jsem stále sem tam otíral, až jsem si říkal, že už musím být poslední.

Čistý a natěšený biker

Před startem

Najíždíme na kořenitý singl, který nás vyvede na Honském špičáku. Tady je fajnový sjezdík, který se dá bez problému sjet i za mokra s trochou odvahy, ale já skoro nic neviděl, tak jsem šel potupně pěšky. Uhýbal se bikerům, co to dali a dvakrát jsem i zachraňoval ty, který to chtěli sjet, ale popadali.

Sjedeme k Americe a jedeme stojku, které se říká Pánova cesta. Ke konci, už to nejde, je to mokrý, tak pěšky. Dolů Václava nesjíždím, běžím. Všude pěkně mazlavé blátíčko. Značka kola už není k přečtení a všude se válejí startovní čísla, která se promočila a prostě upadla. To moje stále drží a dovezl jsem ho až do cíle!

Do Slavného k další občerstvovačce jedeme singlem po kořenech. Tady většina běžela s kolem, protože to bylo asi rychlejší. Neskutečně se to smekalo. Taky těch pádů tady. Následují Vodní zámky, taky super sjezdík po dlažicích s pěkným sklonem. Lidi opět fandí a tak to kodrcáme dolu. Bolí prsty a ruce. A hned nájezd do táhlého kopce, který vede někam nad Božanov, abychom mohli znovu sjet po dalších dlaždičkách někam dolů. Pomalu se tvoří skupinka asi pěti lidí a z toho jedna bikerka, která jela opravdu pěkně. Než jsem dojel do cíle, stačil jsem zjistit, že je z Brna a další věci. Smile

Mně se dnes nedařily vůbec sjezdy, tak jsem hodně ztrácel. Všichni mě předjížděli a já je zas naopak doháněl a ujížděl jim v kopcích. Ale vše se pokaždé vrátilo zpět ve sjezdech. V tom jednom, právě do Machova, na mě huláká ta slečna: „Jeď, jeď!“ Tak si říkám v duchu: ‚Ty vole, to není možný…‘, a potupně se jí uhýbám a koukám, jak mi mizí před očima.

Z Machova na Bor už jde celá naše pětičlenná skupinka pěkně pěšky. Síly ubývají, kola se skoro netočí přes tu nálož bahna. A přehazovačka už taky stávkuje. Hlavně není skoro vidět, jak je zabahněná. Už uběhlo pár hodin, mlha zmizela a sem tam vyleze slunce. Konečně docela vidím a nemusím otírat. Ale síly už nejsou. Jedu jenom na dojetí. Nahoře na Boru, jedem někam do Polska. Taky záživný sjezdík, který jdeme ze začátku všichni pešky. Ke konci už to frčelo, ale neskutečně to klouzalo. Pak odpočinek po poli, abychom mohli opět najet do lesa, kde jsme to znovu patlali v takových hovínkách.

Sjíždíme někam, nevím kam, ale je tu další občerstvovačka a z dálky už křičí chlapík – pivkooo?? Já na něj nechápavě koukám, on mě vezme po rameni a znovu se mě ptá: „Pivko? Pojď, dej si pivko.“ Dal mi půl kelímku, já to do sebe nalil na ex a bylo mi úžasně. On ještě říká, „Ty joo, pojď, ještě ti dáme.“ Néé, už néé. Vyrazil jsem, zase sám a po chvilce si docvaknu zbytek.

Nějak  jsme se dostali do Vysoké Srbské, kde je další občerstvení. Tady už stojím a prosím o salám. Opět mi je do breku, když vím, že jsme okolo 180 místa a ten můj zbytek vláčku nestaví a zmizel ve sjezdu po kostkách. Já už si říkal kašlu na to, najím se. A po té jsem vyrazil a po kostkách to mastil 77 dolů. Přede mnou nikdo, ani za mnou. Chvilku po poli, pak po asfaltě mezi polema a zas nájezd do lesa, kde chvilku jedu a ke konci opět pěšo. Tady někde byl brod a u něj, již tradičně skupinka se sudem, která rozdává opět pivko. Takže dnes druhé a jedu dál.

Začínám mít zas radost, doháním kamarády. Jeden se mě ptá: „Máš tachák?“ Říkám, že nemám. Ale ještě tak 25 – 30 km a jsme v cíli. Oddychne si a říká: „Super.“ No a já povídám: „Buď v klidu. Ještě to tak super nebude. Ty to jedeš poprvé co?“ A on přitakává: „A naposledy!“ Tak mu povídám: „Ještě nás čeká stoupák na Hvězdu, kterej půjdeme stopro pěšky, pak se vydrápat na Ostaš po louce a pak ještě z Dědova.“ Tak skoro s brekem mi odpověděl: „Ty voleee.“

Mezitím jsme se vydrápali na vrchol lesa a sjíždíme novou asfaltku do Hlavňova. Zde se občerstvujeme všichni a vyrážíme na Hvězdu. Chvilku se jede, pak klasika dnešního dne; jdeme pěšky. Konečně nahoře. Hvězdu slejzáme. Já se ještě ptám lidí, jestli to někdo jsel. Prý asi 10 lidí a z nich i hlavou napřed. Tak jsme proběhli kořeny a schody a skáčeme na kola.

Kousek asfaltu, pak sešup po poli někam pod Ostaš, kde nás čeká novinka Sudet. Jedná se o takovej něco jako skokanskej můstek, ale pěkně rozblácenej. Pěšky, nebo spíš po zadku. První krok a padáte na prdel a jedete až dolů.

Prďák dolů

Novinka letošních Sudet

Dál podjedeme asfaltku potokem, občerstvíme se na předposledním bufetu a hurá po louce nahoru, pak kousek po asfaltě na Ostaš. Nahoře tleská a povzbuzuje pár lidí. My už nemáme sílu ani hnout hlavou. Další sjezd po kořenech na okraj lesa, abychom mohli za chvilku zmizet ve druhém a trápit se do mírného a dlouhého stoupání. Aktuální rychlost 5,5 a skoro nejlehčí převod. Jedeme už jen dva. Ve sjezdu samozřejmě jedu sám. Konečně Dědov!

Poslední jídlo. Beru flašku a šlapu nahoru na Bišík k Zámečku. Kupodivu dojíždím a předjíždím 4 lidi a u zámku i to děvče z Brna. Navzájem se povzbudíme, že už jsme to dali. „Pojeď, pojeď“, říkám, „už jen pár metrů po asfalte a pak sjezd do cíle.“ „Já už nemůžu.“, odpovídá. Tak to mlela z posledních sil. A já, zrádce, ujel.

Jakej to je úžasnej pocit, najet do terénu a vědět, že pojedete cca 3 km už jen z kopce a jste v cíli! Vracečka u parku, pak přes potok a hurá na pěší zónu. Ještě jsem stihl předjet jednoho a píp, cíl! Je z toho 210 místo a 7 hodin a 20 minut mučení. Do cíle dojelo 579 dnes borců! Nejhorší čas a umístění v mém životě na Sudetech. Ale jako vždy to bylo krásný a za rok jedu znova.

Zablácený a unavený biker

V cíli

Blátivé Specialized Rallye Sudety

Komentáře

K článku je vloženo komentářů: 7 |  přidat komentář
Fizz  5.11.2014, 13:29   
Zase skvely pocteni o sudetach plny dojmu! Diky

Bára  5.2.2015, 12:05   
Hezký :-)

Jirka  24.2.2015, 6:44   
Docela rozdíl mezi fotkami před startem a v cíli! Je to stejný biker? :-)

Jerry  24.2.2015, 9:57   
Ted jestli si fakt myslíš, že to není ten stejný biker, nebo jestli to je ironie :-)

Mirek  24.2.2015, 19:05   
No mně připadá ten biker po příjezdu jakoby svalnatější! Ale možná je to jen tou silnou vrstvou bláta. Ještě jsi se měl zvážit před a po. (To se mi to mluví, když jsem si ten den podniknul výlet pěkně v suchu a na sluníčku, co? Ale to vedro bylo taky nepříjemný.)

Pavel  1.9.2015, 10:23   
Mazec i nadhera v jednom. Letos jedu znovu a jsem zvedav na pocasi a trat.

Luky  17.10.2018, 13:31   
Supr závod. Letos bylo počásko naopak za odměnu, co? ;-)

Články ze stejné lokality

Kalendář akcí

Naši bajkeři

Jerry

Biker z Krkonoš

Milovník brodů a přírodních singlů

Poslední komentáře

Přechod Beskyd

Letos jsme tam byli jen tak na vyjížďce a je tam celkově mrtvo. Ale taky pamatuju

ČT Author Cup 2018

Díky za tenhle článek ze závodu. Zase jsem si parádně početl a pobavil se! Kamarád Honza

Blátivé Specialized Rallye Sudety

Supr závod. Letos bylo počásko naopak za odměnu, co? ;-)

Krátké zprávy

Příliš komfortní lanovka

Slíbili jsme dětem, že je vezmeme na tu nejvyšší horu (zatím jen Česka). Abychom je úplně neodrovnali, zvolili jsme pro cestu nahoru lanovku, kterou jsem jel snad po 10 letech; takže

Luční b. na silničce

Dnes na Luční Boudě v Krkonoších. Velká to paráda. Na silničce dřina, ale i tak krása.

Inverze na Sněžce

Dnes na Sněžce. Asi není co dodat.

Inverze