bike-trek.cz

Východná Vysoká, Vysoké Tatry

  3. října 2015
Úvod / Články / Hory / Východná Vysoká, Vysoké Tatry

Minulý týden jsem se cestou z Košic domů smutně díval z dálnice do oblačnosti ukrývající Vysoké Tatry. Tak z plánovaného výstupu nebude nic. V Tatrách panuje špatné počasí, vítr a déšť. Ale po úplňku se počasí změnilo a slunečné počasí mělo vydržet až do víkendu. Mohl jsem se tak vydat na plánovaný vrchol Východná Vysoká (2429 m n. m.) o týden později za naprosto ideálního počasí a užít si tak nádherné výhledy na Tatry, které tento kopec nabízí.

Protože je sobota a navíc s předpovědí posledních nádherných dnů (která se kupodivu určitě vyplní), chtěl jsem se vyhnout davům turistů hromadně táhnoucích do hor, a proto už ve 4:10 vstupuji do ztemnělé krajiny osvětlené měsícem v poslední čtvrti. Proti obloze poseté hvězdami se matně rýsuje obrys Slavkovského štítu na jedné straně a Gerlachovského štítu na druhé. Na oba kopce mám dobrý výhled díky vichřici, která tu před jedenácti lety položila lesy pokrývající celý pás pod horami. Je dost zima, odhaduji to jen na několik málo stupňů nad nulou. Myslel jsem, že se zahřeji dlouhým stoupáním k Velickému plesu, ale musím se zastavit a lehkou mikinu z Moiry vyměnit za Windstopperovku a dokonce nasadit i rukavice. Však v trávě občas ve světle čelovky probleskuje námraza. Za zády mi odněkud z podhůří řve jelen a za ním pulsují světla Svitu a Popradu.

Pěšina stoupá travnatou pasáží. Ještě že ji správa národního parku obsekala, protože jinak bych ji v té vysoké trávě vůbec neviděl a musel bych se v ní prodírat až po ramena. Po nudném úseku modré značky přicházím k rozcestí se žlutou a odbočuji vlevo. To je konečně ta krásná horská pěšina, plná kořenů a kamenů. Čím výše se dostávám tím tepleji paradoxně je. Občas foukne z vyhřátých skal úplně teplý vítr. Míjím pozůstatky lesa a uštípnuté pahýly stromů ukazujících k nebi, než později vstoupím do hustého porostu mladých stromků a kleče. Při pohledu na Gerlachovský štít si začínám uvědomovat, že jsem opravdu zase v Tatrách!

Když se blížím k hotelu Sliezky dom, zahlédnul jsem v dálce na výrazném skalním stupni nad plesem problesknout světlo. Někdo si hodně přivstal nebo šel ze Sliezského domu. Před šestou jsem na rozcestí Velická poľana. Rozcestník ukazuje 2:15 hodiny na Poľský hrebeň. Pomalu se začíná rozednívat. Okolní hory už vidím mnohem zřetelněnji a hvězdy pomalu mizí. I holel Sliezky dom se probouzí, v několika oknech se svítí a ven vycházejí první skupinky turistů a horolezců. Obcházím Velické pleso a stoupám podél Velického vodopádu na skalní stupeň. Podle zvuku kapající vody jasně poznávám skály pojmenované Večný dážď, o kterých psal průvodce. Na hraně skalního stupně se ohlížím dolů na pleso a užívám si i probouzející se krajinu zvlněných zelených kopečků v ranní mlze na jihu.

Ranní krajina v nížině

Pohled do ranní krajiny pod Tatrami

Procházím kolem malého Kvetnicového plesa, kde mě dochází čtyřčlenná skupinka s horským vůdcem. Za větším Dlhým plesom opouští zelenou turistickou značku a míří na Gerlachovský štít. Ten je teď v ranním slunci nádherně zalitý úplně zlatým světlem. Před sebou už vidím i Poľský hrebeň, který mi připadá ještě strašně daleko. Proti obloze tam rozeznávám několik postav. Vpravo vyčnívá a svítí v ranním slunci nějaká kupka; myslím, že je to Bradavica nebo Kupola. Slunce se postupně prokousává do údolí sevřeného Gerlachovským štítem a Granátovými věžemi a při pohledu k jihu nádherně modeluje kopce a suťoviska teplým světlem. Občas se ozve praskání ledu, jak pod jeho teplem taje v puklinách skal.

Východná Vysoká

Východná Vysoká

V závěru výstupu na Poľský hrebeň se objevují dva úseky zajištěné řetězy, ale nejsou nijak obtížné. V 8:10 vstupuji na hřeben, který je od jihu osvětlen teplým svitem slunce a ze severu pokrytý ledovými krustami. Už dole začalo foukat, tady vítr ještě zesílil v poryvech studeného jiho-východního větru, ale není to nic hrozného. Otevírá se mi výhled do Bielovodské doliny, ze které jde už jen při pohledu dolů pěkná zima. Asi ne nadarmo se pleso hned dole pode mnou jmenuje Zamrznuté. Ze západu sem klesá zubatým hřebenem Gerlachovský štít zakončený věží Velického štítu. Já budu stoupat na východ po žluté odbočce vedoucí k vrcholu Východná Vysoká.

Na nechráněném hřebenu Východné Vysoké vítr ještě trochu zesiluje. Podle mapy to vypadalo, že se bude jednoduše stoupat po hřebeni až k vrcholu, ale jdu takovým rozeklaným terénem, kde se občas zastavím a koukám, kudy vede značení. Žlutá značka je tu nahusto, ale i tak se občas ve spleti kamenů ztrácí a já navíc mžourám proti slunci. V místě zajištěném dalšími řetězy odkládám hůlky, které mi tu začaly překážet. Ale zhruba v polovině žluté značky se charakter terénu mění právě na tu nakloněnou rovinu a mně je jasné, že tady mi ty hůlky budou chybět; hlavně pak při sestupu. Východnú Vysokú už mám na dohled a jasně rozeznávám postavy na jejím vrcholu. Sám jsem tam stanul něco po osmé hodině.

Belianské Tatry

Výhled na Belianské Tatry

Nááádhera! Věděl jsem, že tento (ne)obyčejný turistický kopec nabízí krásné výhledy na téměř všechny významné masivy a vrcholy Vysokých Tater, zvláště za krásného počasí, na které mám dnes neuvěřitelné štěstí (hlavně v porovnání s minulým víkendem), ale přesto mě ten pohled uchvátil. Popsat to neumím, tak alespoň vyjmenuji jednotlivé vrcholy, které mě obklopují. Na západě je to samozřejmě nejblíže ke mně masiv Gerlachovského štítu, dále za ním Vysoká a Rysy. Na sever mám výhled do Bielovodské doliny a na kotel Svišťovského štítu, více na severo-východ pak zeleno-bílé zuby Belianských Tater - Muráň, Nový, Havran a Ždiarská vidla, za nimiž je krajina zalitá mlhou. Východním směrem vidím téměř celou Veľkou Studenou dolinu včetně Zbojnické chaty, nalevo masiv Ľadových štítů a vzadu pak Lomnický štít s lesknoucí se kopulí observatoře. Jihovýchodním směrem nemůžu přehlédnout výrazný rozeklaný vrchol Bradavica a vzadu za ním proti slunci zaoblený Slavkovský štít, který při výstupu od Hrebienku tak výrazně nepůsobil. Na jihu pak samozřejmě Nízké Tatry s vysílačem na Kraľové hoľi.

Bradavica

Pohled na vrchol Bradavica a do nížiny

Dávám se tu do řeči s dvojkou místních horalů a jeden z nich mi znovu ukazuje a jmenuje všechny ty krásné vrcholy. Už mám hlad, protože cestou nahoru jsem snědl jen jednu mysli tyčku. Východná Vysoká je je to pravé místo na odpočinek (už ani tolik nefouká) a pořádnou svačinu. Užívám si to parádní počasí a výhledy a dolů vůbec nespěchám. Přistihl jsem se, že jsem ten pohled na okolní hory vyfotil dvakrát po sobě úplně stejný.

Sestup dolů mě čeká stejnou cestou. Už na žluté míjím poměrně dost lidí směřujících na vrchol. V sedle Poľský hrebeň je pak už docela nával. Dokonce musím u prvních řetězů chvíli čekat, ty druhé už obcházím kousek pod nimi, protože si s nimi nějaká paní neví rady. Tak tohle už není nic pro mě - nahoru se šine téměř nepřetržitý řetěz vyspinkaných turistů. Na široké cestě k Dlhému plesu přidávám do kroku a zastavuji se až u plesa, kde usedám k vodě. Dolů se mi přeci jen ještě nechce; vždyť je teprve deset hodin! Po zmrzlé slupce hladiny plesa pobíhají ptáci a něco z ledu vyzobávají. Docela humorná podívaná. Slunce teď už naplno svítí z modré oblohy bez jediného mráčku do celé doliny a hřeje. Had turistů v různobarevném oblečení vyznačuje celou cestu nahoru až na Poľský hrebeň. Nad hlavami nám opakovaně přeletěl vrtulník záchranné služby. Snad to nebude nic vážného.

Nakonec jsem se chtě-nechtě od plesa odtrhnul a vydal se na zbytek sestupu. No zbytek - čeká mě sejít ke Sliezkému domu a pak stále dolů nekonečným sestupem po modré značce do Tatranských Zrubů. Slunce tu už v otevřeném terénu docela hřeje, ale jsem líný se teď, pár minut před cílem, zastavovat a upravovat oblečení. Ve dvě hodiny jsem zpět a těším se, až sundám boty. Když jsme v Rakouských Alpách, tak zde uváděné časové údaje na směrovkách nestíháme, ale tady mám velkou rezervu a to i včetně focení. Asi tu mají prostě větší smysl pro pohodu a užití si hor Smile

A já si v pohodě užil vrchol Východná Vysoká s úchvatnými výhledy na Vysoké Tatry!

Další informace

  • Šel jsem po trase: Tatranské Zruby - modrá turistická značka - Pod Sennou kopou - žlutá turistická - Veľická poľana - zelená turistická - Veľické pleso - sedlo Poľský hrebeň - žlutá značka - Východná Vysoká. Zpět stejnou cesotu.
  • K ubytování jsem využil hotel Granit.

Co bych příště udělal jinak

Hledal jsem nějakou zajímavou túru na jeden den, ale příště bych výstup na Východnú Vysokú kombinoval s některou z přílehlých dolin a spaním na chatě.

Východná Vysoká, Vysoké Tatry

Komentáře

K článku je vloženo komentářů: 2 |  přidat komentář
Puki  11.4.2017, 21:55   
Prohlížím si ty fotky a říkám si: to je prostě paráda, když vyjde takovýhle den v horách!

Jana Ka.  23.11.2017, 7:26   
Opravdu (ne)obycejny turisticky kopec. V zari jsme byli na 4 dny v Tatrach, ale tento kopec jsme jen minuli Polskym sedlem. Skoda. Vyhledy jsou opravdu velmi pekne.

Články ze stejné lokality

Krátké zprávy

Noční Sněžka

Díky všem, kteří se dnes zúčastnili nočního výstupu na Sněžku. Neodradila je ani špatná předpověď počasí, která se v něčem vyplnila a v něčem určitě přinesla nezapomenutelný zážitek - hlavně při sestupu k Polské

Bajkovali jste v Hinterglemmu?

Už je tomu 10 let, co jsme se vydali bajkovat do rakouského Hinterglemmu. Z této akce vznikl jeden z nejčtenějších článků, přestože jsme to tam nestihli projet všechno. A proto se obracíme