bike-trek.cz

Hoher Dachstein přes Adamekhütte

  18. a 19. září 2014
Úvod / Články / Hory / Hoher Dachstein přes Adamekhütte

Pohoří Dachstein Gebirge nás nadchlo už loni, když jsme sem zavítali s biky na dovolenou. Jeho nejvyšší bod - Hoher Dachstein - jsem měl již dlouhou dobu zařazený v seznamu přání, ale až nyní na něj uzrál čas. Už zhruba 14 dní dopředu jsem sledoval předpověď počasí, která byla ale stále špatná. Až jednoho dne jsem se mohl zaradovat - předpoveď hezkých dní se mírně posunula směrem k plánovanému termínu. Vláďovi, který se o cíli výstupu dozvěděl pouze pět dní předem, volám, že jedeme!

Pro jistotu ještě volám na Adamekhütte (to bude zase účet za telefon!) a hned jsem přepojen na česky mluvící operátorku. Cestu jsem si dobře pamatoval ještě z loňska, ale i tak mě překvapil náhlý nájezd na novou dálnici před Linzem, takže jsme bez známky museli ujet 35 km k nejbližší benzince. Po trase Praha - České Budějovice - Linz - Gmunden - Bad Ischl - Bad Goisen - Gosau dojíždíme po šesti a půl hodinách až k jezeru Voderer Gosausee a nacházíme poslední volné místo na šotolinovém parkovišti; druhém odshora.

Nástup na Adamekhütte

Krátce před dvanáctou máme sbaleno o vycházíme do úplně prosluněného a teplého dne. Podél Voderer Gosausee volíme přírodní povrch cesty vpravo pod hřebenem Gosaukamm. Za ním se cesty slučují v jednu a od Gosaulacke začínáme trochu stoupat k poslednímu jezeru - Hinterer Gosausee. Nad krásou jezer se už moc nerozplývám, ani nad výhledem na masiv Dachsteinu, který se nám ukázal u horního jezera, protože si vše ještě živě pamatuji z loňského léta. Ale krásně tu je. Z popisu v průvodci si pamatuji, že máme zhruba v polovině jezera odbočit vpravo na cestu číslo 614 k chatě Adamekhütte.

Od odbočky jdeme chvíli pohodovou pěšinou mezi nízkými břízkami s pomalu se zabarvujícím listím nadcházejícím podzimem až k okraji skalní hradby porostlé kosodřevinou a místy stromy, kde končí údolí a začíná se v mnoha a mnoha a ještě jednou mnoha serpetinách stoupat. Však taky musíme zdolat převýšení něco kolem 1000 metrů. Pěšina se zakusuje do strmého svahu a katapultuje nás hodně vysoko nad okolní porost a údolí mizí hluboko pod námi. Výhledy zpět jsou nádherné! Pomalu se nám otevírá pohled nejenom na okolní vápencové stěny, ale hlavně na Hinterer Gosausee, které nám leží téměř u nohou, a vzdálenější Voderer Gosausee.

Stoupání nad jezero

Stoupáme nad jezero Hinterer Gosausee

Když se dostáváme za práh, jsme již ve výšce kolem 1800 metrů nad mořem a sklon terénu se mírní. Nad zeleným kobercem klečí se tyčí bílé masivy mohutných stěn, vidíme malý jazyk ledovce Gosaugletscher a na pohled malou, podélně vrásněnou oblou horu s lesknoucím se kovovým křížem na vrcholu. Ano, to je náš cíl - Hoher Dachstein. Za jedním z ohybů se nám konečně ukazuje i chata, která se nám teď pod tíhou stoupání a batohu zdá být tak strašně daleko. Zprava do nás pere horké odpolední slunce a na zpocené tělo se lepí prach.

Ještě tvoříme několik fotek té nádhery kolem a postupně se přeci jen blížíme k chatě. Je půl šesté, když vstupujeme na prosluněnou terasu, kde je hodně slyšet čeština a z asi pěti členného personálu chaty mluví dvě děvčata česky, takže si připadáme jako v nějaké České kolonii. Jára Cimrman by měl radost, jak se svět po 100 letech změnil a my zde, v srdci Rakous, neslyšíme jím nenáviděnou němčinu. Teda skoro.

Domluvili jsme si polopenzi a rezervovali si ještě zítřejší noc, kdyby nás výstup nějak moc zmohl. K večeru se od západu tvoří mírná oblačnost, která se, doufám, do rána rozplyne. Po velmi vydatné večeři o třech chodech ještě vycházíme ven do tmy a kontrolujeme situaci. Na nebi září hvězdy, takže vše je jak má být! Poměrně brzy usínáme v noclehárně, kde vládne čeština.

19. září 2014

Výstup na Hoher Dachstein

"Tak tohle je pěkně mastňácká akce!", hodnotím ráno po snídani. Chleba, sýry, máslo, marmeláda, salám, keramický půllitr s logem nějakého piva plný čaje. A to odmítáme mysli a dalšího půl litru čaje s sebou. Už je po sedmé a my se v klidu zvedáme od jídla. Jaký rozdíl oproti výstupům natěžko s vlastním jídlem a stanem.

Než jsme se vykopali, tak nahoru prý už vyrazily davy, jak se dozvídáme od našich českých spolunocležníků, kteří dali vrchol včera společně s nástupem od Gosausee. Ale kam se poděly nevíme, protože na cestě před sebou nikoho nevidíme. My jsme od chaty vyrazili kolem osmé po klasické cestě číslo 601, která je v různých zdrojích popisována různě a v různých mapách také odlišně zakreslena. Pravda je, že teď vede vpravo od chaty nejprve drobnou sutí a pak přes skalní plotny až pod stěnu Schneebergwand. Takto je značena v terénu červenými pruhy namalovanými na skále (i v aktuální turistické mapě).

Chata nám na chvíli zmizela za malou morénou, než jsme zase trochu povylezli na skalky pod stěnou Schneebergwand. Naši pozornost ale stejně už přitahuje jen vrchol Dachsteinu, za kterým svítí slunce a jeho paprsky se postupně prodírají i k nám do stínu. To už přicházíme k okraji ledovce Gosaugletscher a nasazujeme mačky. Vlevo vedle nás už naplno svítí slunce, ale my se ještě chvíli držíme ve stínu hory a velmi příjemně stoupáne. Odspodu se zdálo, že ledovec stoupá dost příkře, ale to nás mátl jen svým rozměrem.

Foto na ledovci

Slunce nad Hoher Dachstein (foto © Vláďa)

Povrch je krásně umrzlý a hroty maček se do něho zakusují s naprostou jistotou. Ani jsme si nebrali sněhové návleky; já je nemám prodyšné a tak, když to není nutné, je neoblékám. Je teplo a snad úplné bezvětří. Musím si rozepnout větrací otvory ve fleesové bundě. Jak se dostáváme výš, jsme už i my na přímém slunci a za zády vidíme nádhernou krajinu zalitou ranními paprsky. Objevuje se i jezero Voderer Gosausee, v jehož hladině se zrcadlí blankytně modrá obloha. Počasí je dnes opravdu úplně ideální a nádherné. Prošli jsme kolem velkých balvanů a po vrstevnici se stočili na závěrečný krátký švih do sedla mezi Mitterspitz a Hoher Dachstein. Otevřel se nám krásný výhled na jih a strmě padající jižní stěnu Dachsteinu. Dole na ledovci vidíme tři malé postavičky.

Dál pokračuje ferrata, která se drží hřebene až na vrchol, kam nám chybí posledních asi 200 výškových metrů. Necháváme tady cepíny, hůlky a lano. Mačky také sundáváme, ale bereme je s sebou nahoru. Na sedáky cvakáme ferratové jištění. Nástup do ferraty stoupá přímo vzhůru, ale postupně se dostáváme do pouze mírně stoupajících úseků mixového terénu se sněhovými poli. V některých místech je lano pod sněhem a nelze se k němu jistit. To jsou úseky, kde by se mačky hodily. Naštěstí zde sníh už povolil a dobře se v něm dají udělat stupy i botou. Mám pocit, že by nám mačky překážely na čistě skalních úsecích, jenže pak přichází větší vzdušné sněhové pole bez možnosti jištění, strmě padající vlevo. Zastavujeme a nazouváme mačky zpět.

Sněhová pasáž na ferratě

Stále stoupáme mixovým terénem a mně se zdá, že už nějak dlouho. Ale začínám tuto horu milovat. Původně, při pohledu zdola od chaty nebo od ledovce, jsem si při pohledu na ní pomyslel, a to bych sem vůbec neměl psát, protože jsem si to nedovolil ani vyslovit nahlas, ale když vidíte její oblý tvar mezi těmi nádhernými ostrými vrcholy okolo, řeknete si: kupka hnoje. Jenže teď a tady jsem nadšen. Závěrečný úsek je nádherný, vzdušný, ne však extrémní (asi i díky dnešnímu bezvětří). A ty pohledy dolů na jih hluboko do krajiny, kterou máme doslova několik set metrů pod nohama! I výhledy zpět do údolí Gosau stojí za to.

Už vidíme i vrcholový kříž, ke kterému se rychle blížíme. Něco kolem dvanácté jsme nahoře. Kromě nás je tu i trojice kluků z Ostravy, z nichž jeden nás předešel někde v místě, kde jsme nasazovali mačky. S Ostravaky přišel i nějaký mrak a zastínil výhled na východ. Z vrcholu je krásně vidět na ledovec Hallstätter Gletscher s davy lidí, přicházejících od lanovky Dachsteinsüdwandbahn, jejíž horní stanici vidíme vistuou nad jižní stěnou. Její ošlivá stavba výhled tímto směrem dost hyzdí. Chvíli se přes nás honí oblačnost a já doufám, že v nejbližších hodinách neklesne níž. Ale během pár minut se rozplynula a my máme zase nerušený výhled.

Kříž na vrcholu

Vrchol Hoher Dachstein

Sestup do údolí

Po vrcholovém fotu se vydáváme na sestup. Poměrně rychle scházíme do sedla, přestože jsme dvakrát museli čekat, než vystoupí dvě skupiny turistů s průvodci. V sedle se zastavujeme na nějakou sušenku, však už se hlad hlásí. Šustění obalů přilákalo několik kavčat žlutozobých. Asi jsou tu hodně zvyklí na lidi, protože si bez problémů zobnou kousek mysli tyčky, kterou jsem jim položil vedle sebe na skálu. Sbíráme si svoji výbavu a navazujeme se zpět na lano na sestup po ledovci.

Na ledovci se rozhodujeme, že se budeme držet více vpravo, tedy ve směru na sever, kudy vede hodně vyšlápnutá stopa. Je to sice delší úsek po ledovci, ale zase se vyhneme dlouhému úseku po skalních plotnách. Procházíme pod oblastí s trhlinami a asi dvě malé přecházíme. Pak se stopa hodně rozděluje a tříští do několika směrů. Zkoumáme skalní terén pod ledovcem, ale žádnou pěšinu směřující zpět k chatě tam nevidíme. Asi jsme se měli držet výstupové cesty, ale teď se už vracet nebudeme. Docházíme na konec ledovce a pak přeci jen mladší a bystřejší oko Vládi zahlédlo modré značky na skále. Nejprve zmatečné značení a spousta mužíků postupně dostává směr a po chvíli už uháníme po dobře značené cestě vlevo pod velkou morénou, za kterou je chata. Pěšina se pak napojuje na oficiální výstupovou trasu a za několik chvil vcházíme na terasu chaty. Nezbytné ohlédnutí se za vrcholem, za kterým se od jihu a jiho-východu skutečně kupí mraky.

Hoher Dachstein

Vrchol Hoher Dachstein zanecháváme za zády

Ještě si dáváme polévku a limču, rušíme dnešní rezervaci, platíme a česky se loučíme. Před čtvrtou odpoledne vyrážíme na dlouhý sestup. Nahoru mi to přišlo nekonečné, ale nakonec se nám šlo docela dobře. Cestou se zdravíme s mnoha lidmi stoupajícími nahoru. Polovina z nich jsou opět naši krajané.

Opět známé pohledy na údolí s jezery Gosau a my se těšíme, až budeme alespoň u Hinterer Gosausee. Na jeho břehu se pak zastavujeme na jídlo. Konečně ujíme něco víc z vlastních zásob. Po půlhodinové pauze nutíme tělo (a hlavně nohy)  k dalšímu pohybu. Po cestě scházíme s končícím dnem posledních 7 km na parkoviště k autu. Kolem Voderer Gosausee jdeme už za tmy, do které zní naše pochvalná slova celé podniknuté akce. Dachstein nám ukázal snad tu nejvlídnější tvář, kterou má. Díky.

Doplňující informace:

Hoher Dachstein přes Adamekhütte

Komentáře

K článku je vloženo komentářů: 3 |  přidat komentář
JMac  26.9.2014, 19:24   
Tak to byl pěkný výšlap. Hned bych se přidal.

Puki  11.4.2017, 22:18   
Opakuju se, ale prohlížím si ty fotky a říkám si: to je prostě paráda, když vyjde takovýhle den v horách!

Mirek  14.4.2017, 5:31   
Díky, Puki. To každopádně! Tehdy nám to vyšlo úplně skvěle včetně parádního počasí. :-)

Články ze stejné lokality

Kalendář akcí

Naši bajkeři

Jerry

Biker z Krkonoš

Milovník brodů a přírodních singlů

Poslední komentáře

Přechod Beskyd

Letos jsme tam byli jen tak na vyjížďce a je tam celkově mrtvo. Ale taky pamatuju

ČT Author Cup 2018

Díky za tenhle článek ze závodu. Zase jsem si parádně početl a pobavil se! Kamarád Honza

Blátivé Specialized Rallye Sudety

Supr závod. Letos bylo počásko naopak za odměnu, co? ;-)

Krátké zprávy

Příliš komfortní lanovka

Slíbili jsme dětem, že je vezmeme na tu nejvyšší horu (zatím jen Česka). Abychom je úplně neodrovnali, zvolili jsme pro cestu nahoru lanovku, kterou jsem jel snad po 10 letech; takže

Luční b. na silničce

Dnes na Luční Boudě v Krkonoších. Velká to paráda. Na silničce dřina, ale i tak krása.

Inverze na Sněžce

Dnes na Sněžce. Asi není co dodat.

Inverze