nacházíte se: úvodní strana > bike > Nova Author Cup 2010

9. října 2010

Nova Author Cup 2010

Několik let jsme se tomuto závodu úspěšně vyhýbali, ale doba si žádá své. Společně jsme se shodli na tom, že závody jako třebas Apache nebo Sudety (myslím samozřejmě dlouhé) již opustila naše turistická sekce, a že bychom zas konečně rádi předjeli pár bikerů. Samozřejmě krása Jizerských hor taky není k zahození, ale šance jak si napravit svou bikerskou hrdost, nacházející se někde u  Mariánského příkopu, bodne.

Chňapik večer píše, že musel být do noci v práci a zřejmě ho tedy čeká žehlící sobota. Je nás tedy pět + jeden spřízněný. Cesta byla suchá, místy mokrá, nálada byla celkem dobrá. Docela mě už nebaví jezdit autem a už vůbec né prdelákovicema, ale přetrpěl jsem to až do Josefova Dolu. Po prezentaci začal střevní tlak a s Milanem jsme jako obvykle vyjeli na co nejkratší vyjížďku s cílem úlevy.

Startovní číslo 2708 mě nechávalo klidným, než jsme se začali řadit na start, kde jsme pochopili způsob řazení. Startuje se v několika skupinách, právě podle výše čísla a k tomu závislé barvy. My jsme byli na konci modré. Systém je založen na výsledku předchozího ročníku nebo rychlosti přihlášení a zaplacení, alespoň nás tolik lidí nepředjede.

No nic, hlavně ať to dobře dopadne a nikdo z nás si nerozbije hubu. Po devíti minutách od prvního výstřelu přišla řada i na nás. Dokousat čokoládu na vaření, zkontrolovat jestli drží flaška, vynulovat tachometr, zacvaknout do pedálů a jedem. Začátkem je asi pětikilometrové stoupání. Super, jede to jak blázen. Naši kluci zmizeli. Dva dopředu, ale to jsou pacienti, zbytek je někde za mnou. Musím si hlídat Fida, jěště jsem mu to nenandal a dneska cítím, že by to šlo. V třetině kopce jsem začal předjíždět jinou barvu čísel a začali mizet i kola s nosiči, na kterých sem tam plápolala igelitka s pláštěnkou. Přejíždím do kategorie s pružnými vidlicemi. Taky jsem se začínal bát, že tohle tempo asi dlouho nevydržím, ale pořád bylo koho předjíždět. V životě jsem nezažil tak dobíjející pocit. Minete jedny řidítka a už skáčete na další kru směrem k cíli.

Příroda nádherná, počasí skvělý a relativně sucho. Na turistiku jak dělaný, ale za mnou je Fido a určitě čeká až na mě přijde krize. Je za mnou minutu nebo deset? Šlapu a míjím první občerstvovačku bez zastavení, ionťák ještě mám, jen mi nějaká buchta vrazila kousek čokolády. Paráda, dalších dvacet kilometrů ji tahám jazykem ze zubů. Les, panelka, asfalt, panelka, panelka, panelka, les, asfalt a druhá občerstvovačka. Doplňuju trochu do láhve a vyprazdňuju nádrž. Močák dostal na těch panelovejch spárách pěknej klepec.

Konečně zase u přehrady. Do cíle je to jen několik posledních kilometrů. Co jsem si na začátku vyšlápnul, to si teď sjedu. Zase kopec, sakra. A začínají křeče, ale pořád míjím další a další čísla, žene mě to. Sakra, kde se ty kopce berou. Je to sice asfalt, ale únava o sobě dává vědět, předjíždím menší skupinku a konečně zase v lese. Kdy bude ten sjezd do Josefáče? Už to mám skoro odbytý, čistej a bez šrámů.

Jé, cílová zákruta a kaluž, nějakej snaživec mě naložil blátem, dobrý. Dávám pivo, párek a potkávám Milana. Pavel už je u auta. Čekáme na ostatní kluky. Všichni jsou vpoho.

Suprovej sprint, příští rok jedu zas.

KOMENTOVAT TISK E-MAIL RSS

Komentáře
K článku je vloženo komentářů: 0

Vložení nového komentáře
Jméno *
E-mail
	zveřejnit e-mail
Web
Komentář * (max. 500 znaků)
Prosím, opiš kód *
*) povinný údaj

 

Články
& akce